Někdy se cítím jako bych byl sám.

I když je můj vztah s mou ženou Michelle úžasný, láska, kterou cítím k a od mých holčiček je nekonečná a v mém životě je tolik úžasných lidí (rodina, přátelé a klienti), mám stejně v temnějších momentech mého života pocit jako by neexistoval nikdo, kdo mě chápe, kdo ví, čím procházím nebo se o mě prostě jen zajímá dostatečně, aby mi kryl záda.

Cítíte se tak někdy také?

Zrovna teď ve svém životě stojím tváří v tvář dost intenzivním výzvám.

Dříve v tomto týdnu, jsem stál ve své mužské skupině uprostřed kruhu a dovolil jsem si být opravdu přístupný tomu, co se děje a všemu tomu strachu a bolesti, které cítím.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Když jsem se zhroutil na zem a nekontrolovatelně vzlykal, uvědomil jsem si, že dva z mých největších strachů byly, že se sám sebe nemůžu zvládnout a že jsem sám.

Když jsem si dovolil cítit a vyjádřit intenzitu těchto dvou bolestivých strachů, staly se dvě úžasné věci.

• Především jsem se cítil svobodný (což je to, co se skoro vždy stane, když vyjádříte sami sebe otevřeně a opravdově).
• A potom jsem pocítil přijetí, podporu a lásku od mužů v mé skupině, což mi připomnělo (jak rozumově, tak důležitěji, emocionálně a zkušeností), že vlastně nejsem sám.

V mém životě je mnoho úžasných lidí, kteří mi kryjí záda.

Nikdy nejsem doopravdy sami, i když se tak cítíme.

Většina z nás má v životě důležité, milující a starající se lidi, kteří tu jsou pro nás, aby nás podpořili. Pokud si přejeme se otevřít, řekněme si a přijměme pomoc.

A bez ohledu na to, kolik lidí je kolem nás, jaké jsou naše současné vztahy, rodina, pracovní situace či jakákoliv vnější okolnost může v našem životě nastat, každý z nás má přístup k vyšší moci, ať už jí nazýváme Bůh, Duch, Zdroj, nebo něco jiného.

Jeden z nejhlubších a nejzákladnějších lidských strachů je strach ze samoty – že s námi nikdo nebude, nebude nás milovat, nepřijme nás, nepodpoří nás a nepostará se o nás, když to potřebujeme.

I když se tento strach zdá realistický a není nic špatného na tom, když ho cítíme, je paradoxní, že nikdy nejsme opravdu sami – jsme stále obklopeni láskou a podporou od ostatních a samozřejmě od Boha.   

Představa, že jsme sami je prostě jen „příběh“, který říkáme sami sobě především, když věci nejsou tak, jak bychom chtěli.

Jak se zbavit pocitu osamění

Zde je pár tipů, co můžete udělat, abyste se zbavili tohoto „příběhu“, že jste sami, když se ve vašem životě objeví:

1) Otevřete se zranitelnosti

Uvědomění si, přivlastnění a sdílení vaší pravdy je jedna z nejlepších cest, jak se osvobodit a spojit se s ostatními lidmi opravdovým způsobem (což vám bude připomínat, že nejste sami).

Často si myslíme, že když necháme ostatní vědět, jak se cítíme, čeho se bojíme a co se opravdu děje v našem srdci, budou nás soudit, odmítnou nás nebo nás nepochopí.

Většinou je pravdou opak.

2) Řekněte si o pomoc

Jak zní pořekadlo:

„Odpověď je vždycky ne, když se nezeptáš.“

Když máme odvahu a náchylnost k tomu si říci o pomoc a podporu, kterou potřebujeme, stane se pár důležitých věcí.

Zejména se osvobodíme od tlaku způsobeného zkoušením se postarat se o všechno sám.

Také dáme ostatním lidem možnost vám přispět a být ve službě (což někteří lidé milují).

A nakonec, jsme schopni se dotknout energie, třpytu a kreativity ostatních lidských bytostí – což je skoro vždy nápomocné a je to také připomínka toho, že máme přístup velkému množství lásky a podpory.

3) Dovolte si být podporování

Být „podporující“ je něco s čím mnoho z nás, včetně mě, bojuje.

I když jsme dostatečně otevřeni tomu říkat pravdu o tom, jak se cítíme a říkat si o pomoc, kterou opravdu chceme, je k tomu potřeba určité množství vyspělosti, sebe-respektu a pokory, abychom nechali lidi nám pomoci.

I když je to děsivé a nejdříve se necítíme dobře, procvičování a rozšiřování naší schopnosti přijmout podporu ostatních je obojí, ušlechtilé a moudré (nemusíte pracovat a bojovat tak tvrdě).  

4) Mějte víru

Víra je důvěra ve věci, které nebyly viděny nebo prokázány.

V určité míře je naše schopnost růst, rozvinout se a vyvíjet se přímo spojené s naší schopností žít v hluboké víře – v nás, ostatní a vyšší moc.

V našich nejhorších momentech, když se opravdu cítíme sami a myslíme si, že se věci nikdy nezmění, nebudou fungovat, tak jak bychom chtěli, víra je to, co nám pomůže jimi projít.

Čekání na jistotu nebo na moment, kdy budeme připraveni, nebo si zasloužíme podporu, zakládá neúspěch a vytváří víc strachu a nespokojení.

Věřit sám v sebe, ostatní, život a Boha je to, co nám připomíná, že nejsme sami. Protože nejsme!