Zimní olympiáda pořádaná ve Vancouveru zaujala celý svět. Zaujala i mě – bývalého školního, posléze profesionálního hráče baseballu, a celoživotního fanouška sportu. Olympiádu mám odjakživa hodně rád. Z pohledu sportovce jsem vždy oceňoval tu neuvěřitelnou fyzickou zdatnost účastníků, jejich soutěživost a entuziasmus jednotlivců i týmů.

A to, co jsem měl možnost na vlastní kůži zažít v publiku už dříve na letních olympijských hrách v Atlantě a Sydney, bylo krásně cítit i tady během těch dvou týdnů ve Vancouveru – skutečný duch olympiády.

Čarovný duch olympiády

V čase olympiády se děje něco skutečně zázračného. Zatímco většina z nás s oblibou fandí své zemi – a že jsme byli i tentokrát svědky několika památných výkonů, vzpomeňme Lindesy Vonn, Shaun White, Evan Lysacek, Bode Miller a mnoho dalších – skutečné kouzlo her je mnohem zásadnější než kterýkoliv z atletů nebo států jednotlivě.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Když se na věc podíváme zevrubněji, najdeme spousty aspektů, jež olympijské hry symbolizují, z nichž se můžeme poučit nebo nám mohou posloužit alespoň jako inspirace v našem osobním životě.

A jaké to jsou?

Zde jsem vybral nejdůležitějších z nich:

Obřadnost

Dech beroucí zahajovací ceremoniál ve Vancouveru byl neobyčejný (ostatně jako tomu bylo při letní olympiádě v Číně v roce 2008 a také u většiny zahajovacích ceremoniálů posledních několika desetiletí). Vedle užití skvělých technologií, kreativity a zprostředkování úžasné podívané divákům, se zde jedná o velkolepý projev krásy, rituálu a úcty.

Olympiády bývají ceremoniály naprosto prostoupené – jistě znáte předávání medailí, závěrečný ceremoniál a další. Abychom vedli smysluplný, účelný a duchovní život, je nezbytné, abychom dokázali ocenit sami sebe, druhé a také život sám slavnostním způsobem.

Dokonalost

Olympijské hry jsou – jako kterákoliv jiná sportovní událost – o tom, jak vyniknout. Intenzivní trénink, nepředstavitelná konkurence a neobyčejný tlak na koncentraci všech celoživotních zkušeností do jednoho jediného výkonu, vytváří neopakovatelnou atmosféru, jež je unikátní a vzrušující, avšak nervy drásající zároveň.

Pokud uvažujeme o „dokonalosti“ ve vztahu k olympiádě či čemukoli v našem životě, často máme na mysli „vítězství“. Přestože na vítězství není nic špatného a naše kultura na něj klade velkou váhu (stačí se podívat na pozornost a nekritický obdiv, jemuž se těší zlatí medailisté), známe mnohem více podob dokonalosti.

Každý vancouverský závodník se zavázal k tomu být vynikající – bez ohledu na to, že drtivá většina z nich medaile nezíská, a my se nikdy nedozvíme ani jejich jména. Je nesmírně důležité, abychom se i my sami pro sebe zavázali k tomu excelovat – jít do toho, sáhnout si klidně až na dno a vydat ze sebe to nejlepší – ať už skončíme „vítězstvím“ nebo ne.

Vášeň

Olympijské hry jsou plné vášně – od závodníků, přes hostitelské město, až po fanoušky přímo na místě či rozeseté po celém světě. Emoce zažívané a projevované během olympiády, jak jsme viděli v posledních dvou týdnech, jsou intenzivní a velmi vášnivé. Nadšení z vítězství a zklamání z prohry jsme byli svědky doslova každý den. Je to právě vášeň, co dělá olympiádu tak fascinující a vzrušující zábavou.

V našich životech, na našich vlastních cestách, je vášeň klíčovým prostředníkem pomáhajícím nám v růstu, úspěchu a sebeuspokojení. My však často čekajíce na to, jak se věci vyvinou, naše vášně rádi potlačujeme. Pokud však chceme cítit, že náš život má hloubku, smysl a že jsme naživu, musíme proniknout k našim emocím a použít vášeň jako inspiraci, a to bez ohledu na konečný výsledek.

Hra

Jednou z nejlepších věcí na olympijských hrách je právě to, že je nazýváme „hrami“. Jde o úžasnou metaforu, která nám připomíná, že zatímco sport (a život) může být tvrdý a plný tlaku, jde stále a pořád jen a jen o hru. Hry na olympiádě – stejně jako mnoho životních – jsou hrané na velmi vysoké úrovni s relativně vysokým potenciálem ztráty. Ale nakonec je to vše pořád jen hraní.

Každý ze závodníků se jako dítě začal věnovat sportu ne proto, že chtěl vyhrát zlatou medaili, být v televizi nebo dostat velké kontrakty, ale proto, že to pro něj byla především zábava. To bychom si měli všichni uvědomit. Často se příliš zaměřujeme na výsledky a bereme je natolik vážně, že si zcela zapomínáme hrát.

Hra je základ. Dokonce i vědecké studie ukázaly, že náš mozek při hře generuje stejné vlnění, jako se děje ve vysokém stavu meditace.

Jednota

Závodníci přijíždí na olympiádu společně, aby reprezentovali své země a bojovali za něco mnohem vyššího, než jsou oni sami. Když mi bylo 18, měl jsem příležitost hrát za národní baseballový tým USA na Mistrovství světa. Byla to pro mě jedna z největších poct životě vůbec a obrovská zkušenost.

A ačkoliv se na olympiádě klade obrovský důraz, především ze strany médií, na výkon jednotlivců a zemí (součty medailí), mnohem hlubším význam nese olympiáda ve smyslu sjednocení a harmonie mezi národy. Jde o vzájemný respekt, obdiv a uznání – jak mezi sportovci, tak fanoušky. Cítil jsem to v ulicích Atlanty i Sydney, když jsem tam byl, a vidím to také v televizi, kdykoliv teď olympijské hry sleduji.

Olympiáda zkrátka poskytuje světu jeviště, kde se může zapojit každý a každý s každým mírumilovně soutěžit a interagovat. Jedním nejdůležitějším zjištěním na naší osobní cestě je, že jsme si všichni více podobní, než odlišní. Ti, proti kterým soutěžíme, utkáváme se s nimi a chceme je „porazit“, jsou také jen lidé, kteří mají podobné naděje, obavy a sny.

Na té nejzákladnější, přesto však důležité úrovni, jsme všichni stejní. Všechno, co můžeme dělat, je vidět, pamatovat si a připomínat sami sobě i ostatním tuto vrozenou jednotu – to nám umožní přístup k hlubšímu propojení a pravdě.

Olympijský duch může prostoupit i Vás

Olympiádu prostě miluji! Nejen proto, že můžeme sledovat neobyčejné závodníky té nejvyšší kvality, ale jejím prostřednictvím hlavně pronikáme do něčeho hlubšího a magického, co nám může připomenout naši skutečnou sílu, vášeň a jednotnost.

Sledovali jste Zimní olympijské hry ve Vancouveru? Všimli jste si, že Vás něčím inspirovaly a pomohly vám uvědomit si důležité aspekty vlastního života a růstu?