Naslouchání je pozorné vnímání toho druhého v naší komunikaci.

Jen tak můžeme dosáhnout oboustranně uspokojující komunikace.

Podle toho, co ale slyším a vidím kolem sebe, mám dojem, že pro část lidí to znamená mluvit jen o sobě, o naslouchání tomu druhému vůbec nemůže být řeč. Lidé prostě hodně mluví a málo naslouchají.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Znáte to? Začnete vyprávět, co se vám přihodilo, a váš posluchač do toho vpadne:

„To znám, to já když…..“

„Nám se to stalo taky….“

„To my jsme….“

A rázem se řeč i pozornost přesunou na druhou stranu.

Když si představím, že já opanuji jednu půlku hřiště a můj společník tu druhou, tak tím, že se ujal slova, vlezl i na moji půlku a rozpíná se po celém hřišti.

Pro mě, jakoby tam nezbylo už místo. Je potřeba věnovat druhému dostatečný prostor. Nechat mu jeho půlku hřiště a bedlivě sledovat, co se na ní děje.

Onehdy jsem byla na jednom setkání. Povídali jsme si v hloučku na společné téma, když k nám přistoupil jeden účastník. Zeptal se, o čem hovoříme.

A s odpovědí:

„To mě nezajímá,“ smetl naše téma ze stolu a jal se hovořit úplně o něčem jiném.

Tématem, které zajímalo jen jeho, opanoval celý náš prostor.

Ne nadlouho. Rozprchli jsme se totiž. Necítili jsme se při jeho monologu dobře. Škoda. To co říkal, mohlo být zajímavé, ale vyvolal v nás nechuť ho poslouchat, a tak jsme ho opustili.

Uvědomuji si, jak je důležité, zůstat na své půlce hřiště a nelézt tam svému komunikačnímu partnerovi. Učím se to.

Být na své půlce znamená, nechat mu prostor, který potřebuje, to je, naslouchat tomu co říká, vnímat ho a necpat tam sebe. Hlavou mi totiž okamžitě letí myšlenky:

„To se mi taky stalo….“

„Znám něco podobného….“

„Přesně tak to vidím taky….“

Nechám je zase odplynout, nic neříkám a poslouchám a vnímám, co mi povídá můj společník.

Naslouchání nutně neznamená souhlas a přitakání všemu, co říká můj partner.

Cílem je navázat s ním spojení a pochopit jeho pocity a potřeby. Jde o porozumění druhému člověku.

Tak jak nás to učí Nenásilná komunikace.

Pokud chcete poznat blíže Nenásilnou komunikaci, pochopit principy, na kterých je založena a učit se je žít, můžete přijít na workshop Tanec zvaný empatie.