Někdy jsem až překvapen a trochu se stydím za to, jak jsem schopný být kritický – vůči ostatním lidem i sobě samému.

Přestože učím a praktikuji sílu oceňování (stejně jako přijímání, soucitu, a dalších), když mám strach, cítím se ohrožený nebo nejistý (což se děje daleko častěji, než bych rád), všímám si, jak dokážu lehko odsuzovat.

Bohužel, jak jsem se během svého života naučil, být kritický nebo odsuzovat však nikdy nefunguje, nikdy se to nezdá být správné a nikdy mě to nevede k tomu, co skutečně chci ve svých vztazích a v mém životě.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Také to znáte?

Každý dělá, co může

Nedávno jsem se dostal do několika situací a vztahů, které u mě spustili silnou reakci plnou kritiky – vůči mně samotnému a vůči některým lidem kolem mě.

Jak jsem si tohoto všímal, prokousával se tím a hledal možnost odlišné reakce, připomněl jsem si něco, co jsem slyšel před několika lety říkat Louise Hayovou:

„Je důležité si uvědomit, že lidé vždycky dělají jen to nejlepší, čeho jsou schopni, a to zahrnuje také tebe.“

Když jsem to uslyšel, síla tohoto prohlášení ve mně hluboce resonovala a měla na mě silný dopad.

Všichni opravdu děláme to nejlepší, co můžeme

A přestože na to často zapomínám, když si uvědomím, že všichni lidé skutečně dělají jen to nejlepší, čeho jsou schopni, a to vzhledem k prostředkům a zdrojům, které mají k dispozici a okolnostem, které zažívají, tak mě to většinou uklidní a vytváří to ve mně pocit vcítění a soucitu s lidmi, s kterými přicházím do kontaktu i se mnou samým.

Bohužel si však příliš často bereme mnoho věcí velice osobně, i když tak nejsou myšleny, hledáme záměrně chyby a odsuzujeme lidi kolem nás včetně nás samotných, místo abychom nacházeli určitý smysl pro lásku, porozumění, přijmutí, odpuštění a oceňování v těch nejvíce důležitých (které nám jsou také nejvyšší výzvou) situacích a vztazích v našich životech.

Ostatní nám nedělají “naschvály”

Když však zaujmeme určitý odstup a uvědomíme si, že ve většině případů zde nejsou lidé, kteří „po nás jdou“, a kteří záměrně dělají věci, aby nás naštvali nebo nás jimi otravovali, stejně jako záměrně nechybují, nepůsobí nám zklamání nebo vytváří obtížné situace (oni prostě jen dělají to nejlepší, čeho jsou schopni, a co se jim zdá dávat nejlepší smysl) – tak se tím můžeme ubránit zbytečnému stresu a přehnaným reakcím.

A jakmile jsme schopni mít stejné pochopení a soucit pro nás samotné, můžeme dramaticky proměnit své životy a vztahy k lepšímu.

Jak změnit své vztahy k sobě i ostatním

Zde jsou některé věci, které můžete trénovat a pamatovat si v této souvislosti:

1) Přistupujte k lidem s důvěrou

Ve většině případů mají lidé dobré záměry.

Mnoho z nás, mě nevyjímaje, bylo naučeno, aby si dávali pozor a byli k druhým podezřívaví a tento přístup pak byl chápán jako důležitá a efektivní schopnost v životě i práci.

Avšak, většinou od lidí dostaneme právě to, co od nich očekáváme, takže čím častěji potom budeme k lidem přistupovat s důvěrou, tím častěji se ukáže naše očekávání jako „pravdivé“ a daleko méně našeho vzácného času a energie strávíme cynismem, podezíravostí a odsuzováním.

2) Neberte si věci osobně

Jedno z mých nejoblíbenějších rčení říká:

„Netrápil by ses tolik tím, co si o tobě ostatní lidé myslí, kdybys věděl, jak málo na tebe myslí.“

Pravdou je, že většina lidí se soustředí na sebe daleko více, než na nás.

Příliš často v životě si bereme věci osobně, přestože s námi vlastně nemají nic společného.

To neznamená, že necháme ostatní lidi, aby nám šlapali po hlavách nebo s námi jednali nedůstojně nebo dokonce, aby nám ubližovali (někdy v životě je důležité, abychom se nahlas ozvali a obránili se).

Když si však přestaneme brát věci tak osobně, osvobodíme se tím od nepotřebné zlosti, kritiky a konfliktů.

3) Hledejte to dobré

Jiným způsobem, jak vyjádřit, co jsem výše zmínil o očekávání vůči druhým lidem, je že skoro vždy nalézáme to, co jsme hledali.

Pokud byste například na mně chtěli nalézt takové věci, které nemáte rádi, třeba nepříjemnost nebo schopnost vás naštvat – stačí je hledat a jsem si jistý, že nějaké takové naleznete.

Na druhou stranu, pokud chcete nalézt některé z mých nejlepších kvalit a takové věci, kterých si ceníte – stačí se je pokusit objevit, neboť tu jsou také. Jak Werner Erhard jednou řekl:

„V každém člověku je jak odpad, tak zlato a je jen na nás, abychom si vybrali, na co chceme upřít naši pozornost.“

Hledat to dobré v druhých (stejně jako v životě a nás samých) je jednou z nejlepších cest, jak nalézt věci, kterých si můžeme cenit a být za ně vděčni.

4) Na prvním místě hledejte porozumění

Často když jsme frustrovaní, naštvaní nebo jsme s nějakou osobou (nebo skupinou osob) ve sporu, cítíme se jako nedostatečně vyslyšeni nebo pochopeni.

Jakkoli to pro nás může být obtížné a bolestivé, jedna z nejlepších věcí, kterou můžeme udělat, je přesunout svou pozornost z přání, aby nám ostatní lidé porozuměli (nebo z pocitu podráždění, že vám nerozumí) a snažit se namísto toho spíše o porozumění tomu druhému (nebo více lidem) skutečně autentickým způsobem.

To pro náš může být obtížné, zvláště když daná situace nebo spor je velice osobní a plný emocí.

Avšak, snažit se porozumět druhým, je jedna z nejlepších cest, jak se osvobodit ze sevření stálého kritizování a odsuzování, a obecně pomáhá celou situaci nasměrovat lepším směrem.

Zajímat se, snažit se porozumět a vcítit do druhé osoby a její perspektivy a pocitů ještě neznamená, že s druhou osobou souhlasíme, pouze nám to umožňuje vstoupit do jejich světa a pochopit, co je dovedlo k jejich chování – což je základní podmínkou, abychom mohli přestat odsuzovat a naopak dosáhli propojení a s konečnou platností spor vyřešili.

5) Přistupujte k druhým s jemnosti (a především k vám samým)

Přistupovat s jemností je opakem kritizování. Když jsme jemní, máme také soucit a jsme milí a milující.

Nemusí se nám líbit, nemusíme souhlasit nebo plně pochopit s činy druhých lidí, ale můžeme být jemní v tom, jak jim odpovídáme a jednáme s nimi.

Být jemný neznamená promíjet nebo utěšovat někoho nebo nějakou situaci, jde o smysl pro vcítění a správnou perspektivu.

A tím nejdůležitějším místem, kam je třeba vnést jemnost, je v našem vlastním nitru.

Mnozí z nás mají tendenci být příliš kritičtí vůči sobě

Je smutné, že ta nejtvrdší kritika, kterou jsme v životě vůbec schopni vymyslet, je namířena právě proti nám samým.

Další mé oblíbené rčení zní:

„Nevidíme druhé takové, jací jsou, vidíme je takové, jaké vidíme samy sebe.“

Jakmile proměníme způsob, jakým se vztahujeme k sobě samým, náš vztah ke všem ostatním i ke světu se zcela radikálně promění.

Jak Dalajláma jednou tak výstižně řekl:

„Pokud chceš, aby ostatní byli šťastní, cvič soucit. A pokud chceš být šťastný sám, cvič soucit.“

Každý kolem nás – naši přátelé, spolupracovníci, naši nejbližší, děti, dělníci, klienti, stejně jako lidé, které neznáme nebo se o ně nestaráme – dělají prostě jen to nejlepší, čeho jsou schopni vzhledem k prostředkům, které mají k dispozici.

Když si toto zapamatujeme a budeme k životu přistupovat pod touto perspektivou skutečného soucitu (vůči druhým i nám samým), budeme schopni se dotknout daleko hlubší úrovně míru, oceňování a naplnění.