Konflikt ve mně vzbuzuje zvláštní pocity Rád-Nerad. Mám rád, když všechno „vychází“ tak, jak má, a nemám rád, když je tomu naopak. Strach z toho, že něco nevyjde, že zraním city druhých lidí nebo že ztratím něco důležitého, je pro mě obvykle na prvním místě pomyslného seznamu zdůvodnění, proč určité věci neříkám, nenechávám se zatáhnout do sporů, a proč se někdy zpronevěřím i vůči svým nejhlubším přesvědčením.

Konflikt – ano nebo ne?

Když se však podívám blíže na to, co pro mě definice slova „vycházet“ vlastně znamená, uvědomím si, že k tomu mnohdy stačí, když se věci dějí podle mého nebo že jde o určitý kompromis, který ve mně zanechává pocit, že jsem „dobrý člověk“, a že ta osoba nebo osoby, kterých se to týká, mě nepřestanou mít rádi, že si mě váží, nebo se mnou souhlasí.

Poznáváte se? Možná máte v sobě trochu modifikovanou verzi, avšak většina lidí, které znám a se kterými pracuji, takový problém neřeší. Přicházejí s nápaditě rozmanitými způsoby, jak konflikt obejít, ne jej řešit. Jak zmanipulovat sami sebe, druhé či celou situaci tak, aby do sporu nebyli vůbec vtaženi. Ale jak jsme si všichni mohli všimnout, tak to nefunguje. Nepomáhá nám to ani v našich vztazích, ani životě – zvláště pak, pokud dojde ke konfliktu.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Moje pravda, tvoje pravda…co takhle třetí řešení?

Do svého pořadu v rádiu jsem nedávno pozval svou dobrou kamarádku Lisu McLeod, abych s ní pohovořil o její nové knize Trojúhelník pravdy. Lisa je konzultantkou a odbornicí na konflikt a jeho řešení. Mluví o nich, píše ve svých knihách, pořádá školení a říká, že každý konflikt má tři strany (jako trojúhelník) – moje pravda, tvoje pravda a řešení na vyšší úrovni.

Nemá to co dělat s „kompromisem“ nebo „špatně vs. dobře“. Je to o ochotě být vztažen do sporu takovým způsobem, že z toho vyjde něco většího, lepšího a přijatelnějšího.

Jak praví citát Alberta Einsteina: „Problémy nemůžeme řešit ze stejného pohledu, který je způsobil“.

Během povídání s Lisou o její knize a trojúhelníku pravdy (modelu, který vyučuje) jsem si uvědomil, že můj vlastní strach z toho, že lidi zklamu, že mě nebudou mít rádi, stejně tak jako mé přehnané lpění na tom být korektní, mě nejenom více stresuje a izoluje od ostatních, ale znemožňuje mi i vést konflikt prospěšně.

To mě a také všechny kolem ve finále okrádá o možnost přijít s lepším, zajímavějším a přístupným řešením – což je, koneckonců něco, z čeho bychom mohli všichni nakonec těžit.

Šestka v trojúhelníku

Zde přináším šest pravidel, kterým Lisa učí. Zásady, jež můžeme využít, abychom se naučili konflikt přijímat, snadněji se rozhodovat a přicházet s řešeními, která mohou být všem zúčastněným ku prospěchu:

Přijměte “a” – často jsme zaskočeni myšlenkou „buď/anebo“, což nás i všechny v okolí přivádí k šílenství. Je ve své povaze omezující a neumožňuje nám vidět nebo slyšet jinou pravdu než tu naši.

Smiřte se s nejednoznačností – z důvodu vlastního strachu, a také proto, že mnozí z nás, včetně mě, mají rádi věci pod kontrolou, se často bráníme nejistotě. Avšak spokojit se s nejistotou nám umožňuje naučit se s ní vycházet. Poskytuje nám otevřenost, trpělivost a nadhled nezbytný k nalezení originálních řešení.

Ponechte si prostor pro jiná stanoviska – jakmile jsme schopni naslouchat, chápat a vážit si toho, s čím a odkud druzí přicházejí (dokonce, a obzvláště, i když s nimi nesouhlasíme), konflikt se stává prostorem pro vznik něčeho nového. Chce to trénink a víru v to naučit se nechat ostatní sdílet své myšlenky, pocity, vyjádřit své názory a stanoviska – ponechat jim prostor to udělat.

Když takto činíme a nabídneme ostatním prostor, v němž s námi mohou otevřeně cokoli sdílet, i oni nám jej na oplátku ponechají. A my tak nakonec možná zjistíme, že nejsme názorově úplně „na druhém břehu“, jak se často mylně domníváme.

Hledejte vyšší princip – sporům se často vyhýbáme nebo když se do nějakého přeci jen dostaneme, snažíme se z něho co nejrychleji vyklouznout. Občas tak přicházíme se zbrklým “řešením” nebo “kompromisem” jen proto, že to celé chceme mít co nejrychleji za sebou.

Tento přístup se na povrchu může jevit zdánlivě jako fungující, s vážnějšími problémy se ale nevypořádá. Navíc nám vůbec neumožňuje nalezení jakéhokoli řešení vyšší úrovně, které lze realizovat jen v případě, že jsme mu nakloněni a aktivně ho hledáme.

Snažme se nalézt jakýsi vyšší princip namísto toho, abychom se jen pokoušeli „vyhrát“ hádku nebo ji za každou cenu ukončit, protože se kvůli ní cítíme nepříjemně nebo nás děsí.

Rozpoznejte úmysl – pokud jde o záležitosti, které pro nás hodně znamenají nebo se týkají toho, v co skálopevně věříme, pak je pro nás velmi těžké uvažovat o něčem jiném než o naší pravdě. Často pak urážíme lidi, kteří s námi nesouhlasí. Tito lidé uvažující jinak než my, se stávají v negativním slova smyslu „těmi druhými“.

Pokud se snažíme nahlížet na záměry „těch druhých“ pozitivně, i když jim zcela nerozumíme, můžeme se dopracovat podstaty toho, jaká skutečně pravda je, a ne toho, o čem se chce dohadovat pouze naše ego.

Povzneste ostatní – je to celé o tom, aby konverzace probíhala jak v naší vlastní mysli, tak v myslích ostatních zúčastněných a zkrátka abychom o celé situaci hovořili. Můžeme a skutečně také ovlivňujeme ostatní v našem okolí a jsme schopni podněcovat mezi sebou konverzaci.

Když se soustředíme na to, co je skutečné, a jsme vnímavými v otázce našich reálných pocitů a dáme lidem, kterých se to týká, najevo, že si jich vážíme a uznáváme je za to, jací jsou, můžeme pozvednout komunikaci na vyšší úroveň. Zároveň tak povýšíme i sami sebe, a dojdeme společně k úrovni řešení, které bude prospěšné všem stranám.

Trojúhelník přináší do života harmonii

O tom, jak řešit konflikt otevřeným, vědomým a pozitivním způsobem, se snadněji mluví, než se reálně praktikuje. Když si ale vzpomeneme na tyto jednoduché (ne vždy snadné) zásady a metaforu o trojúhelníku (naše pravda, jejich pravda, a vyšší pravda/řešení), jsme schopni nechat se vtáhnout do sporu způsobem, který nejenže přináší navenek lepší a všem přístupnější řešení, ale ve své podstatě hlavně nastoluje klid, podporuje růst a přináší skutečnou harmonii, o kterou v životě, vztazích, rodinách, mezi přáteli a na pracovištích všichni usilujeme!

Dokážete si představit, že byste aplikovali princip trojúhelníku pravdy ve vašem osobním či pracovním životě? Jak?